October 2011

chapadla

31. october 2011 at 18:31 obyč
je večer, jdu od kámošky, vysmátá, všechno oukej
jenže u tý kámošky jsem ještě nikdy nebyla..
špatně jsem zahla, a nebejt jedný paní který sem se zeptala na cestu, sem v prdeli
takovej hnusnej stav úzkosti.. chtělo se mi brečet. blé fuj blé fuj
o prázkách jsme byli v berlíně, viděla sem STANICI ZOO! (viz. - my děti ze stanice zoo)
byl to zvláštní pocit, bejt tam kde asi chodila, stála, opírala se o zeď Christiana..
berlín je fajn město, němčina je hroznej jazyk.
mimochodem, s D. si pořád píšem.. je to takový.. asi divný? nevim, sem z toho šťastná.. ale pak si uvědomim že do toho zase
padám, a je mi z toho na nic.
škola pořád stejně hrozně hrozná, matikářka vybírala sešity, i přes mé protesty že to nechápu a že supl (češtinářka, která umí asi tak.. 1+1?) nám to vůbec nevysvětlil.. takže nevim, jak to ohodnotí, každopádně se na to netěšim.
snad bude zejtra zase Dáša (učitelka na výtvarku.. tak trochu jediná pořádně v pohodě učitelka, taková.. kámoška?) v hodně
dobrém rozpoložení a nechá nás dělat celou hodinu velký nic.
někdy.. když přemejšlim.. mě trochu děsí.. že sem obklopená "kamarády".. né, já nejsem neoblíbená nebo něco takovýho..
já sem často středem pozornosti..
ale je to spíš takový.. jak to říct, prostě "ahoj.. tak ahoj" nebo "máš hezký tričko" ale jinak? nic.

nadpis

25. october 2011 at 23:11 dnový
ve škole je to nuda ještě že máme od zejtřka volno
pojedu za adélou, tak to snad bude dobrý.. protože nemám náladu na to aby mi jí někdo ještě víc zkazil
dnešek byl divnej
slátanina školy (kde sem byla nějak tak podivně mimo) a chvilky s d., v., se kterejma sem fakt dlouho nebyla
pak doma, s kofolou, a strašně otrávenou náladou (co víc si přát)
necejtim se dobře.. ani špatně, ale není to 'zlatej střed'
všechno mě nějak sere.. pro všechny sem nahraditelná, obyčejná..
nemám prakticky žádný KAMARÁDY.. jsou tu jen různé stupně "kamarádství"
a hlavně je děsně super jak si všichni na ty KAMARÁDY hrajou žejo.. myslej že sem blbá?
chacha, ne nejsem, aspoň ne tak jak si všichni myslej..
nic mě nebaví, ksakru?!
chtěla bych na jinou školu, za jinejma lidma.. třeba by tam bylo líp (mohlo by bejt taky hůř žejo)..
ale já chci aspoň "kamarády" se kterejma se dá diskutovat o kravinách, smát se a tak beztoho že se urazí kvůli všemu..
a chci aspoň jednu KAMARÁDKU.. nebo KAMARÁDA.. chci abych mohla všechny ty "kamarády" poslat do prdele..
jojo, chtít můžu..

néééééééé

22. october 2011 at 22:19 obyč
ubohej titulek ale víc to vyjádřit nejde
D. mi napsal
D. mi napsal
ON NAPSAL MĚ!
a já kráva jsem mu odepsala..
a mile!
a píšeme si.. pořád pořád pořád
a nejhorší je že já se směju!
usmívám se do blba

já do toho nechci kurva zase spadnout! zase je to v hajzlu hajzlu hajzlu
hlavně když mi píše že se mu pořád libím, pořád mě má rád, myslel na mě, a nebyla sem mu u prdele žejo..

né.

bubliny praskají

20. october 2011 at 12:04 obyč
jsem nemocná
teda teďka už jen "nemocná"
předevčírem sem měla horečky, jó moje vysedávání v kose venku v tenkym kabátku se projevilo
ale tedka mi je dobře
jenom zevlim doma, čtu milénium (už druhej díl) od stiega larssona, koukám na telku, jim, a sem tam se podívám na noťas
je mi fajně
jenom sem tak nějak přemejšlela nad tím že vlastně.. stačí pár sekund a najednou nebudu
zmizim ze světa, chápete?
jako bych nikdy neexistovala
tak málo je člověk takový nic který lze ze světa rychle sprovodit
bezbranej
a upřímně, já bych moc ráda některé lidi ze světa totálně vyhladila.

kecám sračky žejo? ale nevim, mě to nějak nevadí.. jen sem potřebovala něco napsat, vypustit. ale vlastně se mám dobře žejo, jenom na mě občas padá.. všechno. haha.

zvláštní síť

17. october 2011 at 19:45 výkvaky

I was a boy, she was a fool,
We were going out together,
I was a boy, she was a fool,
We were going out again..

Nejsem lůzr, chápeš? Protože já.. sem někde mnohem víš než ty, tak mě nech. Já si můžu dělat.. co chci.
Díky Joží, seš tady.. když potřebuju. Vytáhneš mě když zapadnu do křoví.. A směju se s tebou.. a s nima.
Je mi vlastně líp víte? Protože teď vím že jsem něco víc než ti, se kterými jsem chtěla trávit čas.
Pochopte to taky, fakt je potom líp.. Teda, někdy.

až abnormálně čajový

13. october 2011 at 19:12 dnový
tak trochu se pohybuju v lepších kruzích lidí poslední dobou..
a bavim se s lepšíma lidma.. celkově..
přestala jsem řešit staré přátelství, bez tak jí na mě nezáleželo, tak co..
a teď je mi mnohem mnohem líp.
venku je poměrně deštivo, takže úterý i včerejšek jsem strávila doma, s čajem a knížkou nebo notasem..
ale nevim, "všichni se rozhodli umřít, když já jsem se rozhodla žít".. asi ňák tak, akorát v trochu mírnějším rozpoložení co se té smrti týče, jde spíš o jejich náladu..
a (ne) vim proč je holka, se kterou jsem se ještě před 2 měsíci téměř nebavila, je teď jedna z mích nejbližších..
a mám jí fakt ráda, už proto, že máme společný problémy..
ale.. všichni nějak žárlej. oni na mě, já na ně..
joa.. nikdy bych nečekala že kluk o 2 roky mladší než já, bude vyspělejší než někteří mnohem starší jedinci.. a nečekala bych že mi na něm bude tak kurva moc záležet..
a článek uplně o ničem jenom mi přišlo správné dát už o sobě trochu vědět.. i když takhle nudně.

maličký světýlko

6. october 2011 at 20:07 obyč
světlo je to co chceme když tápeme ve tmě, a tma to co chceme, když nás oslepuje světlo..
takže? vlastně jsme pořád nespokojení.. "je mi fajn, ale..."
jo všechno má holt své ale.
není mi hrozně, vlastně je mi o moc líp než mi bylo.. dneska jsem dostávala neuvěřitelné záchvaty smíchu..
což je potěšující sakra! (aspoň pro mě tedy..)
akorát mám tak trochu hlad.. nějak.. pořád a furt.
prej mi funguje líp pravá hemisféra, hmm.. dobrý to vědět.
a furt kreslim oči.. nějak mě to baví, nebo já nevim..
každej večer mě bolí hlava, děsně.. nevim co se mnou je.
asi skuhrá levá hemisféra, mrzí jí že pravá funguje líp..

"pane učiteli zahrajeme si v pondělí zase baseball?"
"v pondělí má bejt tak 8 stupňů"

juhů.. budu moct nosit svůj milovanej zelenej kabát.. zelená je dobrá.


vnitřní průtrž

3. october 2011 at 21:08 výkvaky
já mám jenom takovej pocit.. že se tak trochu ztrácím
tápu a nevidím kudy kam skrze slzy které nevidí nikdo jiný než já
protože já nebrečím je to jen vnitřní průtrž
je to jako když mrholí a přes špinavé okna to nemůžeme poznat
jako bych měla přes obličej jedno velké špinavé okno
a proto mě nevidíte brečet protože já nepotřebuju lítost

jsem tak trochu rozpolcená.. dvě tváře, dvě bytosti, dva názory..
tak trochu jako na klouzačce
nahoře dole nahoře dole..
hladce zklouzávám dolů, o to těžší je se udržet nahoře..
ale můžu to dokázat, já to vím..
a co je důležitější.. já si tak trochu dokonce i věřím..
ve škole to není dobrý, ty lidi tam.. brr.