jak mi je? já ani nevim.. pořád je všechno tak trochu při starym.
jen vím že nemám příště bejt tak naivní, a prostě narovinu vyklopit že už ho nechci vidět.. nechci, ne.
včera sem byla docela dlouho venku, a smála jsem se.. ale upřímně! ne nějakej falešnej smích kterej sem tam vyloudím pro ty 'přátele' kterýma jsem obklopená.
a dneska? já vím že si to kurva užiju protože Adéla je uplně jiná a přitom uplně stejná a úžasná. a mám jí ráda, i když jí znám krátce.
cejtim se líp než v úterý, kdy sem měla pocit že se všechno rozpadá.. všechno je tak nechutně lepkavý sladký a lehce zničitelný.
ted se cejtim (jen o trochu) ale přece jen silnější. je to krátká doba, ale už dva dny jsem díky ředitelskýmu volnu nebyla ve škole.. a bez všech těch 'přátel' je mi mnohem líp.
nevim co si mám o N. myslet.. je to kamarádka? nebo jen svině která mě neustále využívá?.. to se asi nikdy nedozvim. protože já jí vždycky naivně odpustim to že se na mě tu a tam skoro denně vysere.. no co.
"takový je život" řekl klaun a namaloval si úsměv.
jenže já se cejtim šťastnější.. protože všechno zlý je k něčemu dobrý, odrazila sem se ze dna, a dýchám nad hladinou.

Tohle dřímá někde hluboko ve mě.. a čeká to až budeš dost blízko..

Comments
ahoj po dlouhé době se ozývám s novým blogem :)
taky hodně častou nasazuju umělej 'úsměv' pro 'přátele'. prostě se jen dokola přizbůsubuju a zároveň se snažim bejt jiná. hodně lidí už si o mě určitě myslí bůhví co.
už jsem z toho všeho zmatená. všechno všem vyprávim dvacetkrát, pořád jsem unavená. chtěla by to náklaďák teplýho čaje, ležet v posteli a spát. mít podzimní tejdenní prázdniny.
*přizpůsobuju
Ja si teraz neviem spomenúť kedy som sa smiala úprimne. Teraz je to u mňa totiž.. ech príšerné. Ale som hrozne rada že si sa smiala úprimne ;) tak to má byť! žiadne falošné úsmevy. To riaditeľské voľno ti závidím. I keď ja som si dnes ostala doma i bez toho aby som mala riaditeľské voľno. Och, už som ja zabudla ako je to ulievanie sa niekedy nudné ;D
Tiež niekedy rozmýšľam o niekom či je to skutočne moja kamarátka. A síce si nechcem pripustiť že ma pravdepodobne len využíva, beriem ju za kamarátku.
teda, malovat si každej den úsměv, by vypatlalo spóustu barvy.
Vim, jak se cejtíš. Nebo si to aspoň umim představit. Já jsem si s těmahle fake-frinds taky užila svý. Zvlášť během základky. A musim říct, že mě to docela dlouhou dobu fakt zdrchávalo, ale pak někdy kolem osmý, devátý třídy mi došlo, že o tomhle život neni, kontrolovat, s kym se kamarádíš. Našla jsem si víc kamarádů mimo školu a na svojí třídu jsem se více méně vysrala. A bylo mi dobře, i když spousta spolužáků okamžitě začala útočit a nadávat, prostě si to nesmíš pustit k tělu. A když jsem přestoupila na střední, byla to tak neuvěřitelná změna! Všichni úplně v pohodě.
Co chci říct: Neboj se. Timhle obdobím falešnejch přátelství si projde párkrát za život každej. Důležitý je, nenechat se porazit. :-)
musím se přiznat že ti závidím..
taky chci dýchat ...
pěkný blog :)
taky si někdy připadam využitá. prostě každému jsem dobrá jen když něco chce.
Vanilkový čaj mi veľmi chutí ;) takže určite ho niekedy vyskúšaj =)
Hm, vlastně mě bíla ani nenapadla. Asi ji ani neberu jako barvu. Je moc duhová.
Důležité otázky jsou ještě stupidnější. Proč se zabývat životem a smrtí, když můžu přemýšlet nad barvami listů?
Máš hrozně zajímavý design. :D
Já nevím, ale já mám asi tak 2-3 přátele, s kterými se vídám tak 1 do roka a pár "přátel" které vídám ve škole.