všechno je nějaký divný
zamotaný nezapadá to do sebe
chvilku je všechno v pohodě a pak se zase něco posere
běhat 1500 mi na náladě nepřidalo
bylo to hrozný nejhorší ble
nenávidim běh a ta naše učitelka fakt umí povzbudit
a nejvíc miluju to její známkování od 9 minut za 2 od 10 za tři a tak dále
8:58 můj neskvělý čas ale já asi nikdy nebudu mít aspoň 7:40
ale co na to kašlu, nemá cenu brečet nad rozlitým mlíkem (nebo nějakej další trapně chytrej citát)
a taky už tak nežárlím na N., teda.. štve mě že je se mnou jen když se jí hodim ale seru na to
sem s jinejma lidma a je mi líp, jo s N. se bavim taky, přece jen s ní sedim ale ne tak moc
přece jen sem trapná a směšná nebo ne? tak ať se mi směje.. nesere mě
a někdy si příjdu až moc zbytečná jako kdybych tady přebejvala
vždycky sem přemejšlela jaký by to bylo v naší třídě, škole kdybych najednou zmizela
a víte jaký? uplně stejný
jo možná první tejden beze mě by si na to že tam nejsem ještě někdo vzpoměl ale pak?
ani hovno. a přesně tak to bude s každym protože v našem kolektivu je každej lehce nahraditelnej a postradatelnej
a co víš.. někdo se opováží nazývat se mím kamarádem.. ale kamarádi se na tebe vyserou
vlastně máme každej jenom sám sebe a možná pár vyjímek i někoho jinýho
přemejšlim nad mou rodinou, vim že jí mám o moc lepší než spoustu jiných lidí.. a jsem za to ráda když poslouchám řeči holek a kluků
a v mojí rodině by se asi určitě něco změnilo.. přece jen jsou to moji rodiče, a sestra, pes který miluju (babi, dědy.. blabla)
nechci nad tím vlastně vůbec přemejšlet máme od zejtřka do pátku volno a pak samosebou víkend takže pohoda
žádná škola žádný stupidní kecy od všech těch lidí tam.. spánek odpočinek
(nepotřebný přebytečný kecy)
Comments
jen kecej, aspoň to trochu..vypustíš..
ale co, pořád to jsou nějaký sny..
jednou to třeba budou černý zdi s až moc krvavejma flekama
lidi jsou jedna svině vedle druhý. všichni jen potřebujou a potřebujou a když nepotřebujou, chovaj se jak idioti. proto mám strach otvírat se lidem, mám šílený strach, že se ke mně v té nejneočekávanější chvíli postaví zády.
v jednom kuse přemejšlim jak by asi lidi reagovali na to že by se dočetli někde v novinách nebo na nástěnce úmrtí na námku že jsem spáchala sebevraždu. moc by mě to zajímalo.
počkej on se najde někdo pro koho budeš nenahraditelná... jednou ho budeš mít a možná si toho ani nevšimneš.
kvojče? jakto, že nevim o tomhle blogu?:P:* né, v pohodě:))*
zlato, pochybuju, že jseš pro všechny je ta 'nahraditelná'.. já kdybych bydlela blíž, byla bych ráda, že mam za kámošku někoho jako ty. ,))*
Díky a Koblížky si stoprocentně užiju! ,) A jinak k tvému článku. Na takový lidi bych se vysrala. Zbytečná nejsi. Myslím, že v tvých letech ti to tak přijde, ale až budeš starší, nějak se na tohle všechno vysereš. A budeš řešit to lepší, to co tě dělá šťastnou a nebudeš se zbývat takovými lidmi apod.
jó no. ale takhle to dopadá se všema se kterýma si píšu. jsou velký kámošky a pak se na mě vykašlou. ,)) teď nemluvim zrovna o tobě, ale.. to máš jedno.
jsou nejlepší kámošky, říkaj nic nás nerozdělí, ikdyž je to jenom po netu. věřim jim. pak si chvíli nepíšem a když jim napíšu, připadam si jako kdybych otravovala.:/
promiň, blbej blog.